Úvod
V roce 1999 Ray Kurzweil předpověděl, že umělá inteligence dosáhne kolem roku 2029 lidské úrovně. Tehdy šlo o výhled na třicet let dopředu. Dnes zbývají přibližně tři roky a v češtině vychází jeho kniha Na prahu singularity. Kurzweil v knize nadále předpovídá dosažení lidské úrovně AI kolem roku 2029. Na rok 2045 pak předpovídá spojení lidské a strojové inteligence, které podle něj zásadně rozšíří naše schopnosti.[1]
Podle něj už tehdy nebudeme jen používat chytřejší stroje. Propojíme s nimi vlastní mysl a rozšíříme své schopnosti daleko za současné biologické možnosti. Tuto proměnu označuje za singularitu.[1]
Kurzweil má za sebou významné vynálezy. Ani úspěšná technická kariéra však nezaručuje, že se jeho předpovědi naplní. Co tedy v nové knize tvrdí? O jaké poznatky se opírá a co by věda a technika ještě musely dokázat, aby se jeho předpovědi mohly naplnit?
Na prahu singularity: co je to za knihu
Na prahu singularity s podtitulem Až splyneme s umělou inteligencí vydalo v roce 2026 nakladatelství Prostor. Knihu přeložil Jan Petříček, má 512 stran a vychází ve vázané podobě. Jde o český překlad knihy The Singularity Is Nearer, která vyšla v roce 2024.[2][1]
Kniha navazuje na The Singularity Is Near z roku 2005. Kurzweil se vrací ke své představě zrychlujícího se technologického vývoje. Vysvětluje, proč podle něj dosavadní pokrok potvrzuje jeho předpovědi: dosažení lidské úrovně AI kolem roku 2029 a spojení lidské a strojové inteligence kolem roku 2045.[1]
Od umělé inteligence přechází k propojení mozku s cloudem, nanotechnologiím a radikálnímu prodlužování života. Zabývá se také představou virtuální rekonstrukce zemřelých z dochovaných dat. Věnuje se přitom i rizikům, která mohou nové technologie přinést.[2]
Kdo je Ray Kurzweil a proč ho brát vážně
Ray Kurzweil se narodil v roce 1948 a v roce 1970 absolvoval na MIT studium informatiky a literatury. V následujících letech se věnoval rozpoznávání tištěného textu počítačem, známému pod zkratkou OCR. Jeho práce umožnila rozpoznávat písmena v různých typech písma.[3]
Konkrétní výsledek této práce měl pro nevidomé mimořádný význam. Kurzweil Reading Machine, představený v roce 1976, převáděl tištěný text na syntetickou řeč. Člověk, který neviděl na stránku, si tak mohl nechat její obsah přečíst strojem.[3]
Kurzweil se věnoval také hudebním technologiím a rozpoznávání řeči. S radami Stevieho Wondera vyvíjel syntezátor Kurzweil 250, který napodoboval zvuk klavíru a dalších nástrojů. Podílel se i na vývoji komerčního systému rozpoznávání řeči s rozsáhlou slovní zásobou.[4]
Za svou práci získal americkou National Medal of Technology za rok 1999 a v roce 2002 byl uveden do National Inventors Hall of Fame.[3]
V jeho kariéře se opakovaně potkávají text, řeč, hudba a rozpoznávání vzorů. Jeho zájem o umělou inteligenci tak vyrůstá z dlouholeté práce na konkrétních technologiích.
Kurzweil má tedy zkušenosti, kvůli kterým stojí za to mu naslouchat. Zda se naplní i jeho předpovědi, je však jiná otázka. Začněme tou, která má nejbližší termín: rokem 2029.
Sázka na lidskou úroveň AI do roku 2029
Jak poznat, že umělá inteligence dosáhla lidské úrovně? Kurzweil svou předpověď pro rok 2029 spojuje s Turingovým testem. Při něm člověk vede písemný rozhovor s protějškem, kterého nevidí, a snaží se určit, zda odpovídá jiný člověk, nebo počítač. AI má uspět tím, že její odpovědi budou od lidských nerozeznatelné. To ovšem není totéž jako prokázat, že myslí, prožívá nebo rozumí světu stejně jako člověk.[1]
V roce 2002 Kurzweil svou předpověď podpořil sázkou s Mitchellem Kaporem. Kurzweil věřil, že počítač do konce roku 2029 Turingovým testem projde, Kapor zastával opačný názor. Vsadili se o 20 000 dolarů a dohodli se na pravidlech, podle kterých se rozhodne, zda počítač v testu uspěl.[5]
Testu se mají účastnit tři hodnotitelé, jeden počítač a tři lidé. Každý hodnotitel povede s každým ze čtyř účastníků dvouhodinový písemný rozhovor. Počítač musí alespoň dva hodnotitele přesvědčit, že je člověk. Hodnotitelé navíc všechny účastníky seřadí podle toho, jak lidsky na ně působili. I v tomto hodnocení musí počítač dosáhnout alespoň stejného výsledku jako dva ze tří lidí. Nestačí tedy někoho zmást při krátkém chatování.[5]
Dokáže už dnešní AI člověka při rozhovoru zmást? Ve studii zveřejněné v květnu 2026 v časopise PNAS si účastníci pět minut souběžně psali s člověkem a s modelem GPT-4.5. Potom měli určit, který z obou je člověk. V 73 % případů vybrali AI. Model dostal také podrobný pokyn, jakou lidskou postavu má při rozhovoru hrát. S obecnějším zadáním si ho lidé s člověkem spletli výrazně méně často. Výsledek je pozoruhodný, ale neznamená, že Kurzweil vyhrál sázku. Ta vyžaduje dvouhodinové rozhovory a splnění dalších dohodnutých podmínek.[6]
Jak dobrý je Kurzweil jako prognostik
Kurzweil svou důvěru v budoucí vývoj opírá také o to, jak podle něj obstály jeho starší předpovědi. V roce 2010 vyhodnotil 147 prognóz, které v knize The Age of Spiritual Machines vztáhl k roku 2009. Za správné označil 115 a dalších 12 za „v zásadě správné“. Tak dospěl k často uváděné úspěšnosti 86 %. Je však důležité vědět, že své předpovědi hodnotil sám. Mezi „v zásadě správné“ zařadil i předpovědi, jejichž naplnění teprve očekával v nejbližších letech.[7]
Jedna z jeho známých předpovědí se týkala šachu. V knize The Age of Intelligent Machines z roku 1990 předpověděl, že počítač do roku 1998 porazí mistra světa. Deep Blue od IBM zvítězil nad Garrym Kasparovem. Stalo se to v květnu 1997. Kurzweil se tak v tomto případě trefil i do termínu. Šlo však o úspěch v jedné konkrétní hře, nikoli o dosažení lidské inteligence ve všech oblastech.[7][8]
U jiných předpovědí byl příliš optimistický. Pro rok 2009 například očekával, že většinu textů už lidé nebudou psát na klávesnici, ale diktovat počítači. Člověk by tedy například namluvil e-mail a program by jeho řeč převedl do psané podoby. V hodnocení z roku 2010 Kurzweil sám přiznal, že takto většina textů nevzniká. Programy pro diktování sice existovaly a lidé je používali, jeho předpověď ale slibovala víc: že se tento způsob psaní stane převládajícím. Odhadnout vznik technologie a odhadnout, kdy ji začne běžně používat většina lidí, jsou dvě různé věci.[7]
Lépe odhadl proměnu přenosných počítačů. Pro rok 2009 předpovídal, že většina z nich nebude mít klávesnici. Nemyslel tím jen notebooky, ale také malá zařízení, která umožní telefonovat, prohlížet web nebo používat navigaci. Takový popis dnes připomíná chytrý telefon. Když Apple v lednu 2007 představil iPhone, spojil telefon, internet a mapy v přístroji ovládaném dotykovou obrazovkou. Kurzweil zde dobře vystihl směr vývoje, i když samotný příklad iPhonu ještě nedokazuje, že se do roku 2009 naplnila jeho předpověď o většině přenosných počítačů.[7][9]
Co se má podle Kurzweila stát do roku 2045
Rok 2029 a rok 2045 označují v Kurzweilových předpovědích dvě různé změny. V prvním případě má počítač zvládnout rozhovor tak, aby ho člověk nedokázal odlišit od lidského protějšku. Ve druhém už má být umělá inteligence přímo propojena s naším mozkem. Kurzweil si představuje, že část našeho myšlení bude probíhat prostřednictvím výpočetních systémů v cloudu. Neměli bychom tedy jen rychlejší přístup k informacím: podle něj bychom dokázali uvažovat způsobem, který dnešní lidský mozek nezvládá. Tuto proměnu nazývá singularitou a očekává ji kolem roku 2045.[1]
Proč Kurzweil věří právě tomuto vývoji
Kurzweil vychází z pozorování, že za stejnou cenu si v průběhu let můžeme pořídit počítač, který zvládne více výpočtů za sekundu. Úlohu, na kterou starší počítač potřeboval hodinu, tak novější může dokončit během několika minut. Podle něj se tento vývoj nezastaví ani ve chvíli, kdy určitá technologie narazí na své hranice: nahradí ji jiná, která umožní pokračovat. Nové nástroje navíc pomáhají vyvíjet další, a pokrok se tak zrychluje. Kurzweil tomu říká zákon zrychlujících se výnosů. Z tohoto principu odvozuje i své předpovědi o budoucí inteligenci. Předpokládá, že rostoucí výpočetní výkon spolu s lepším poznáním mozku a pokrokem v nanotechnologiích nakonec umožní propojení člověka s AI.[1][7]
Kde začíná být jeho argument slabší
Větší výpočetní výkon ale sám o sobě neříká, co bude počítač umět. Záleží také na programu, který na něm běží. Stejně tak levnější a rychlejší počítače samy nevyřeší, jak bezpečně propojit lidský mozek s AI. Kurzweil počítá s tím, že potřebné objevy přijdou dostatečně rychle, aby se jeho předpověď pro rok 2045 naplnila. To, že jsou počítače stále rychlejší, ještě neznamená, že do roku 2045 dokážeme bezpečně propojit mozek s AI. K tomu potřebujeme i objevy v biologii a medicíně, u kterých zatím nevíme, kdy přijdou.
Člověk propojený s AI
Propojení mozku s počítačem už není jen představa. Ve studii zveřejněné v červnu 2025 v časopise Nature vědci popsali zařízení, které muži s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) a těžkými obtížemi s řečí umožnilo převádět jeho pokusy o řeč na syntetický hlas. Elektrody zavedené do mozku snímaly nervovou aktivitu při pokusu promluvit a systém ji převáděl na umělý hlas. Ten byl často srozumitelný, ale ne vždy. Muž mohl dokonce měnit intonaci a zpívat krátké melodie. Zařízení mu tedy pomáhalo vyjádřit, co chtěl říct, ale nedávalo mu nové znalosti ani schopnost řešit složitější problémy, jak si propojení člověka s AI představuje Kurzweil.[10]
Dlouhověkost a nanoroboti
Kurzweil předpokládá, že díky pokroku v medicíně bychom jednou mohli smrt stále odsouvat. Nová léčba by nám prodloužila život o několik let a během nich by lékaři a vědci díky dalším objevům vyvinuli ještě účinnější léčbu. Tento postup by se podle něj mohl opakovat. Naděje vkládá zejména do umělé inteligence, která má urychlit vývoj léků, a později do miniaturních robotů, kteří by uvnitř těla opravovali poškozené buňky. Tak daleko však dnešní medicína rozhodně není.[11]
Studie zveřejněná v říjnu 2024 v časopise Nature Aging přináší střízlivější pohled. Vědci zkoumali údaje z let 1990 až 2019, mimo jiné z Japonska, Francie a Švýcarska, kde se lidé dožívají vysokého věku. Zjistili, že se růst průměrné délky života zpomaluje. Podle autorů bychom k výraznému prodloužení života potřebovali léčbu, která dokáže podstatně zpomalit samotné stárnutí. Studie nevylučuje, že taková léčba jednou vznikne. Ukazuje však, že Kurzweilova představa závisí na objevech, na které teprve čekáme.[12]
Také výzkum nanorobotů už přináší konkrétní výsledky. Odborný přehled z roku 2025 v časopise Chemical Society Reviews popisuje miniaturní zařízení, která mají dopravovat léky přímo do nádoru. V laboratorních pokusech dokážou pronikat do nádorové tkáně lépe než částice, které se samy nepohybují. Než je však lékaři budou moci používat u pacientů, musí vědci vyřešit mimo jiné jejich bezpečnost a spolehlivou výrobu. Dopravit lék na určité místo v těle je však něco jiného než průběžně opravovat buňky a orgány, jak předpokládá Kurzweil.[13]
Proč je to pro Kurzweila osobní
Kurzweilův zájem o prodlužování života má také osobní rovinu. V rozhovoru pro knihu Mavericks of Medicine z roku 2006 vzpomínal, že jeho otec začal trpět srdečním onemocněním, když bylo Rayovi patnáct. O sedm let později zemřel ve věku osmapadesáti let. Kurzweil se obával, že podobné srdeční potíže mohou jednou postihnout i jeho. Když mu pak v pětatřiceti letech lékaři diagnostikovali cukrovku druhého typu, začal studovat odbornou literaturu a hledat možnosti, jak svůj zdravotní stav zlepšit. Podle svých slov k nemoci přistupoval jako vynálezce: chtěl pochopit, co se v jeho těle děje a co s tím může udělat.[14]
Kurzweil jde ještě dál: uvažuje o digitální rekonstrukci svého otce. V rozhovoru pro PBS z července 2012 popisoval představu, že by umělá inteligence mohla z dochovaných materiálů a vzpomínek vytvořit jeho virtuální podobu.[15] Takový systém by mohl napodobovat, jak otec mluvil a reagoval. Ani přesvědčivá podoba by však sama o sobě neprokazovala, že se vrátil člověk se svým původním vědomím. Mohli bychom s ní vést rozhovor, ale zůstávala by otázka, s kým vlastně mluvíme.
Je singularita prognóza, nebo víra?
Kurzweilovy osobní zkušenosti pomáhají pochopit, proč mu na těchto otázkách záleží. O správnosti jeho předpovědí však nerozhodují. U roku 2029 máme alespoň konkrétní test a dohodnutá pravidla. Předpověď pro rok 2045 je mnohem širší: vyžaduje pokrok v umělé inteligenci i medicíně. Kurzweil očekává, že potřebné objevy přijdou včas a podaří se je spojit do fungujících technologií. Právě tato jistota je sporná. Dosavadní vývoj dává důvody brát jeho představu vážně, ale nestačí k tomu, abychom rok 2045 považovali za spolehlivý termín.
Kurzweil si přitom uvědomuje, že nové technologie mohou přinést i vážné problémy. V úvodu knihy píše o ztrátě pracovních míst kvůli automatizaci i o nebezpečí, že lidé nové možnosti zneužijí nebo nezvládnou. U biotechnologií zmiňuje například riziko ničivé pandemie. Jeho optimismus tedy neznamená, že hrozby přehlíží. Věří však, že se hrozby podaří zvládnout a že přínosy technologického pokroku nakonec převáží. Zda tomu tak skutečně bude, dnes nevíme.[1]
Co tedy Na prahu singularity nabízí
Na prahu singularity propojuje otázky, o kterých se často mluví odděleně: co bude umět AI, jak dlouho budeme žít a jak technologie změní naše vlastní schopnosti. Kurzweil je chápe jako součást jednoho vývoje a vysvětluje, proč podle něj povedou ke spojení člověka s umělou inteligencí. Čtenář nemusí přijmout jeho termíny ani všechny závěry, aby ho tyto souvislosti zaujaly. Při čtení se ale vyplatí sledovat, kdy autor popisuje výsledky výzkumu a kdy mluví o objevech a technologiích, které zatím neexistují.
Pro koho může kniha dávat smysl
Kniha může zaujmout čtenáře, kteří přemýšlejí o tom, jak AI a další technologie promění lidský život v příštích desetiletích. Kurzweil se neomezuje na nové přístroje a programy. Ptá se, zda budeme moci překonat omezení vlastního těla a mysli a co by to pro nás znamenalo. Pokud vás tyto otázky zajímají, Na prahu singularity stojí za přečtení.
Zdroje a literatura
- Penguin Random House. The Singularity Is Nearer — bibliografické údaje a ukázka. Úvod: definice singularity, navázání na knihu z roku 2005 a termín kolem roku 2045. Kapitola 1, Where Are We in the Six Stages?: autorovo připomenutí předpovědi z roku 1999 pro Turingův test do roku 2029. Zvolená stránka uvádí vydání audioknihy 25. 6. 2024 a obsahuje ukázku textu. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Prostor. Na prahu singularity: Až splyneme s umělou inteligencí. Bibliografické údaje a anotace: překlad Jan Petříček, 512 stran, vázaná, 2026, ISBN 978-80-7260-676-4. Anotace je podkladem pro představení témat, nikoli nezávislým potvrzením autorových prognóz. Ověřeno 6. 10. 2026.
- National Inventors Hall of Fame. Raymond Kurzweil — Optical Character Recognition. Podklady k narození, studiu, OCR, čtecímu zařízení, National Medal of Technology a uvedení do síně slávy. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Lemelson-MIT. Raymond Kurzweil. Podklady k hudebním technologiím, spolupráci se Steviem Wonderem a komerčnímu rozpoznávání řeči. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Long Bets. Sázka č. 1: Mitchell Kapor a Ray Kurzweil, 2002–2029. Záznam sázky a oddíl Detailed Terms: celková částka 20 000 dolarů, příjemci výhry, složení testu, délka rozhovorů a dvě podmínky úspěchu. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Jones, Cameron R.; Bergen, Benjamin K. Large language models pass a standard three-party Turing test. PNAS, 123(21), e2524472123. Online 19. 5. 2026, číslo časopisu 26. 5. 2026. Záznam a abstrakt v PubMed. V pětiminutových hrách byl GPT-4.5 s instrukcí PERSONA vybrán jako člověk v 73 % případů, bez ní ve 36 %. Základní zadání v obou případech požadovalo přesvědčit hodnotitele, že komunikuje s člověkem; instrukce PERSONA navíc podrobně popisovala postavu, kterou měl model hrát. První verze práce byla zveřejněna 31. 3. 2025 na arXiv. Recenzovaná verze obsahuje i další patnáctiminutové testy; žádný z těchto postupů není testem podle pravidel sázky Kurzweil–Kapor. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Kurzweil, Ray. How My Predictions Are Faring, říjen 2010. Oddíl Overview, tištěné strany 5 a 9–10: vlastní hodnocení 147 předpovědí pro rok 2009, rozdělení 115 správných a 12 „essentially correct“ a zahrnutí očekávaných pozdějších výsledků. Příklad diktování: oddíly Computers, bod 14 (tištěná strana 22), a Education, bod 8 (tištěná strana 38); autor přiznává, že většina textu diktováním nevzniká. Ověřeno 6. 10. 2026.
- IBM. Deep Blue. Zápas v květnu 1997: vítězství nad úřadujícím mistrem světa Garrym Kasparovem. Kurzweil svou předpověď pro rok 1998 připomíná v How My Predictions Are Faring, tištěná strana 120; jde zde o autorovo retrospektivní svědectví, původní pasáž z knihy z roku 1990 zatím nebyla přímo zkontrolována. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Apple. Apple Reinvents the Phone with iPhone, 9. 1. 2007. Dobové oznámení dotykového telefonu s webem a mapami. Kurzweilova předpověď a její kontext: How My Predictions Are Faring, tištěná strana 16, Computers, bod 7. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Wairagkar, Maitreyee, et al. An instantaneous voice-synthesis neuroprosthesis. Nature 644, 145–152 (2025), zveřejněno 12. 6. 2025. Abstrakt popisuje syntézu hlasu z aktivity snímané 256 mikroelektrodami u jednoho účastníka s ALS a těžkou dysartrií, včetně ovládání intonace a krátkých melodií. Rozdíl vůči Kurzweilovu rozšíření myšlení je redakční srovnání funkce zařízení s autorovou prognózou. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Kurzweil, Ray. The Secret to Living Past 120 Years Old? Nanobots. WIRED, 13. 6. 2024. Autorská ukázka z The Singularity Is Nearer: návaznost léčebných postupů, AI ve výzkumu a představa nanorobotů opravujících poškození buněk. Jde o autorovu prognózu. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Olshansky, S. Jay, et al. Implausibility of radical life extension in humans in the twenty-first century. Nature Aging 4, 1635–1642 (2024), zveřejněno 7. 10. 2024. Analýza dat 1990–2019 z osmi zemí s dlouhověkými populacemi, Hongkongu a USA; zpomalování růstu naděje dožití a podmínka výrazného zpomalení biologického stárnutí pro radikální prodloužení života. Závěrečné srovnání s Kurzweilovou prognózou je redakční interpretace. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Gao, Zhixue, et al. Injectable nanorobots for precision cancer therapy: motion-enhanced drug delivery. Chemical Society Reviews 54, 10487–10530 (2025), DOI 10.1039/D5CS00596E. Přehled výzkumu dopravy léčiv do nádorů, pronikání tkání a nevyřešených otázek výroby, bezpečnosti a klinického použití. Závěrečné srovnání s opravováním buněk a orgánů je redakční interpretace. Ověřeno 6. 10. 2026.
- Brown, David Jay. Rozhovor s Rayem Kurzweilem pro knihu Mavericks of Medicine (2006), přepis v Kurzweil Library, oddíl 1. Kurzweilovo vlastní svědectví o otcově srdečním onemocnění, úmrtí ve věku 58 let, obavách z dědičnosti a diagnóze diabetu druhého typu v 35 letech. Stránka přepisu je datována 1. 1. 2022; rozhovor pochází z knihy z roku 2006. Ověřeno 6. 10. 2026.
- PBS NewsHour. Ray Kurzweil on Bringing Back the Dead, 12. 7. 2012. Doprovodný popis rozhovoru uvádí představu avatara zesnulého otce vytvořeného pomocí AI z celoživotních dat a památek. Úvaha o rozdílu mezi napodobením a návratem původního vědomí je redakční komentář, nikoli doložený výsledek experimentu. Ověřeno 6. 10. 2026.