Kresby: Pavla Hampton
Text: Jan Kuča
Vydavatel: Cyranův Ostrov / Muzeum Ostrov lidových krojů
Rok vydání: 2021
Počet stran: 227
ISBN: 978-80-908276-0-8
Kategorie: lidové oděvy, etnografie, obrazové publikace
Krojová mapa Čech, Moravy a Slezska
Při slově kroj si mnoho lidí vybaví především jižní Moravu, hody nebo jízdu králů. Tradiční oděv měl však řadu podob také v Čechách a ve Slezsku, včetně oblastí, kde dříve převažovalo německy mluvící obyvatelstvo. Atlas lidových krojů České republiky se pokouší tuto rozmanitost představit v jediném svazku.
Podnětem ke vzniku knihy byla příprava expozice pro Muzeum Ostrov lidových krojů nedaleko Zbraslavic. Jan Kuča, který se podílel na uspořádání muzejní sbírky, napsal doprovodné texty. Pavla Hampton vytvořila obrazovou část podle fotografií a vyobrazení z dřívější literatury. Přisuzovat celé dílo pouze Janu Kučovi by proto nebylo přesné: kresby jsou jeho základní a na první pohled nejvýraznější složkou.
Publikace obsahuje 202 barevných ilustrací ženských a mužských postav ve svátečních krojích. Doplňují je stručné popisy oblastí a mapy zachycující krojové regiony, jazykové poměry v českých zemích na přelomu 19. a 20. století a postupné odkládání lidového oděvu. Obsah knihy rozlišuje 12 širších skupin, 124 krojových podoblastí a 54 oblastí.
Největší přednost: rozsah a názornost
Hlavní hodnota atlasu spočívá v tom, že staví vedle sebe oděv z oblastí, které v běžných populárních přehledech nebývají zastoupeny. Vedle známějšího Chodska, Plzeňska, Hané nebo Slovácka se dostává také na Broumovsko, Hřebečsko, německé jazykové ostrovy a další regiony, jejichž tradiční oděv dnes není součástí živého veřejného obrazu folkloru.
Pro laického čtenáře mohou být kresby přehlednější než soubor historických fotografií různého stáří a kvality. Umožňují rychle porovnávat siluetu, barevnost a vybrané oděvní součásti. Mapy zase ukazují, že hranice krojových oblastí se nekryly s dnešními kraji ani s jednoduchým dělením na Čechy, Moravu a Slezsko.
Atlas proto dobře funguje jako první obrazová orientace. Dokáže připomenout, že lidový oděv nebyl jedním „národním krojem“, ale proměnlivou součástí života konkrétních míst a skupin obyvatel.
Atlas není úplným obrazem lidového odívání
Právě zde je ale potřeba zpřesnit očekávání. Jedna mužská a jedna ženská postava nemohou zastoupit celý vývoj odívání určité oblasti. Podoba šatstva se měnila v čase a závisela na věku, majetku, rodinném stavu, roční době i příležitosti. Jinak se lidé oblékali ve všední den, jinak do kostela, na svatbu nebo při práci.
Autoři se soustředili hlavně na sváteční, slavnostní a obřadní podoby oděvu. Výběr je tedy záměrně užší než skutečná historická praxe. Atlas navíc nezachycuje jednotlivé oblasti ve stejné době: některé kroje zanikaly dříve, zatímco jinde se nosily déle nebo byly později obnoveny.
Etnoložka Lenka Drápalová ve své recenzi pro Národopisnou revue upozorňuje, že kniha dostatečně nevysvětluje, podle jakého klíče autoři vybírali konkrétní oděvy a obrazové předlohy. Podle Drápalové může způsob prezentace vyvolat klamný dojem, že pro každý region existovala jediná ustálená podoba kroje. Kritizuje také nevyváženost doprovodných textů, chybějící údaje o některých materiálech a oděvních prvcích i neúplné uvedení použitých zdrojů.
Drápalová má výhrady také k některým ilustracím. Zmiňuje nepřesně převedené detaily, nesourodé kombinace postav a nedostatečně popsaný způsob, jakým kresby vznikaly z historických fotografií a starších vyobrazení. Pro publikaci, která má sloužit jako obrazový přehled, je to zásadní nedostatek.
Atlas proto nelze bez dalšího používat jako střihovou dokumentaci nebo přesný návod k rekonstrukci historického oděvu. Takové využití by vyžadovalo porovnání s regionální odbornou literaturou, muzejními sbírkami a původními prameny.
Kroj nebyl neměnný stejnokroj
Původní text o knize tvrdil, že se jednotlivé styly krojů začaly utvářet už ve středověku a že každý detail měl vlastní pevný význam. Takto obecně to doložit nelze.
To, čemu dnes říkáme lidový kroj, nevzniklo najednou. Tradiční venkovský oděv se dlouhodobě měnil pod vlivem dostupných materiálů, řemeslné výroby, obchodu, společenských rozdílů i městské módy. Oděv mohl vypovídat o původu, majetku, věku nebo rodinném stavu nositele, neplatí však, že každý ornament či každá barva měly všude jednoznačný symbolický význam.
Stejně zavádějící by bylo dělit kroje jednoduše na teplé horské a lehké nížinné varianty. Podnebí a dostupné suroviny samozřejmě hrály roli, podobu oděvu však určovalo více vzájemně propojených okolností. Atlas je zajímavý právě tehdy, když čtenáře přivede k této regionální rozmanitosti.
Co si myslí čtenáři
Na Databázi knih měl titul v době přípravy recenze hodnocení 90 procent, ale pouze ze sedmi hlasů a tří slovních komentářů. Tak malý vzorek nelze vydávat za obecný čtenářský názor.
Dostupné reakce se shodují hlavně v obdivu k výtvarnému zpracování. Čtenáři chválí ilustrace Pavly Hampton, obálku a celkovou úpravu knihy. Jeden komentář oceňuje také to, že atlas rozšiřuje obvyklou představu o krojích za hranice známých moravských slavností a ukazuje tradiční oděv z českých oblastí.
Čtenářské ohlasy tedy dobře zachycují bezprostřední působivost knihy, neposuzují však její badatelskou metodu ani přesnost jednotlivých vyobrazení. Pro vyvážené hodnocení je proto nutné přihlédnout také k odborné kritice.
Komu může být kniha užitečná
Atlas může oslovit zájemce o lidovou kulturu, regionální dějiny a historické odívání. Užitečný bude také jako výchozí orientace pro čtenáře, kteří chtějí zjistit, jak rozmanité podoby měl sváteční lidový oděv na území dnešní České republiky.
Pro folklorní soubory, výrobce replik nebo muzejní pracovníky může posloužit jako rozcestník, nikoli jako jediný odborný podklad. Kniha neobsahuje podrobné střihy ani úplný návod k rekonstrukci krojů a její obrazové závěry je potřeba ověřovat v dalších pramenech.
Verdikt
Atlas lidových krojů České republiky je výpravná a na českém trhu neobvyklá obrazová publikace. Její největší předností je široký územní záběr, množství barevných vyobrazení a snaha zahrnout také méně známé nebo zaniklé krojové oblasti.
Působivost ale není totéž co odborná spolehlivost. Nejasná metoda výběru předloh, zjednodušení regionálních variant a výhrady k některým ilustracím znamenají, že atlas nemůže být považován za úplnou ani bezchybnou dokumentaci lidového oděvu.
Nejlépe proto funguje jako vstupní obrazový přehled: probouzí zájem, ukazuje šíři tématu a vede čtenáře k regionům, o nichž možná dosud nevěděl. K hlubšímu studiu nebo přesné rekonstrukci kroje je však nutné sáhnout po odborné literatuře a původních muzejních pramenech.
Použité zdroje
- Katalog Univerzity Palackého: bibliografické údaje
- Academia: obsah a parametry knihy
- Obsah Atlasu lidových krojů České republiky
- Lenka Drápalová: odborná recenze v Národopisné revue 2/2022
- Muzeum Vysočiny Třebíč: přednáška Jana Kuči o atlasu
- Rozhovor s Janem Kučou o vzniku muzea a atlasu
- Databáze knih: hodnocení a komentáře