Haličsko-volyňský letopis otevírá pohled do střední a východní Evropy 13. století prostřednictvím vyprávění vznikajícího v prostředí místních knížat. Zachycuje zápasy o vládu na jihozápadě někdejší Kyjevské Rusi, proměnlivá spojenectví i střety se sousedními zeměmi. Výrazné místo v něm zaujímá Daniil Romanovič, jeho snaha znovu sjednotit knížectví a prosadit jeho postavení v širším evropském prostoru.
Vedle knížecích sporů se v textu objevují vztahy s Polskem a Uhrami, mongolská moc i kontakty s českým královstvím. Vyprávění doplňuje obraz prostředí, v němž se setkávaly pravoslavné a katolické tradice, baltské oblasti a stepní národy. Politické dějiny zde provázejí zprávy o dvoře, jeho hodnostářích a kulturním životě. Barvitější pasáže se přitom střídají se stručnými letopiseckými záznamy.
České vydání uvádí studie Jitky Komendové Haličsko-volyňské knížectví a jeho letopis. Zasazuje pramen do historických souvislostí, přibližuje poměry v oblasti a věnuje se i způsobům, jakými byly její dějiny vykládány. Ve vyfoceném obsahu najdeme mimo jiné oddíly Boj s Bátúem, Závěť knížete Vladimira a Počátek vlády velikého knížete Mstislava ve Vladimiru.
Ze staroruského originálu knihu přeložila Jitka Komendová. Orientaci v osobách a místech usnadňují poznámky, ediční a překladatelská poznámka, rodokmeny, mapy a jmenný a místní rejstřík. První vydání vyšlo v Argu roku 2010 jako sedmý svazek edice Memoria medii aevi. Osloví zájemce o středověké kroniky, dějiny Rusi a vztahy mezi střední a východní Evropou.
